Zná to mnoho žen. Doma kolem veškerého pořádku se žena může točit jako panenka v hrací skřínce. Jenže na rozdíl od tanečnice v hrací skřínce ji ani nikdo nepozoruje, natož snad pochválí. Práce “žen” jsou odjakživa přiděleny nepřiměřeně, a právě odtud často pramení ta tolik typická ženská náladička, která je mnoha mužům tak směšná a protivná.
Přemíra práce vyvolává stres a napětí. Čistota není příliš vidět, každý si všímá spíše špíny a nepořádku. To lze zařídit celkem snadno, stačí nechat věci, jak jsou, moc si jich nevšímat, přestat nakupovat úklidové prostředky, hadry a všechny pomocníky, kteří nám pomáhají zajistit hygienu a čistotu doma. Je celkem smutný fakt, že mnoho mužů ani netuší, kde jaký prostředek koupit, natož jak se s ním zachází. My, ženy, jsme naučené a vychované k tomu, že domácnost je vizitka ženy, a proto načinčaná domácnost vypovídá mnohé o ženě, která tuto domácnost obývá. No jo, zdá se to jako přirozenost, když muž přeci vydělává celý den někde v práci a loví nám pro přežití ty mamuty. Ale dnešní doba je častokrát už jiná, ženy loví mamuty také a nepořádek doma tak nějak na to ale nebere ohled. A bohužel většina mužů nebere ohled na to, že žena právě také loví ty mamuty, a proto už klasické domácí práce nemá zastávat sama žena.
A já se maličko pozastavím i u případů, kdy žena nepracuje a je doma a stará se o domácnost a o děti. Ženská role v domácnosti je podceňovaná, a to je jeden z hlavních důvodů, proč ji musíme doceňovat. Nedělejme věci jen tak, že se to má, jako nějaký dobře naprogramovaný robot. Nechtějme zvládat vše jako superženy. Superžen si ve skutečnosti málokdo váží.
Hlavním důvodem, proč nedělat doma všechno je ten, že v každodenním návalu domácích prací zapomínáme na sebe, upozaďujeme se a vůbec se k sobě nedostaneme nebo velmi zřídka kdy. Stále je co na práci a bude, i když práce bude hotová. Taková klasická role ženy doma je být dobrou kuchařkou, aby všem chutnalo a pokud možno se vařilo zdravě, čemuž musí odpovídat i vhodně zvolené potraviny, které musí pravidelně někdo nakupovat. Dále je to pečlivá uklízečka, která si dává pozor na to, aby se nikde neválelo, co nemá, aby se podlahy leskly, prach na skřínkách a stolech neexistoval, okna se jen třpytila a vonělo všechno čistotou. Ale také v té samé domácnosti žije pradlena, která dnes už naštěstí smí využívat pračku, ale i tak má plné ruce práce, neboť kupy špinavého prádla s početnou rodinou se jenom kupí a hemží, kor když je žena pořádná a dbá na čistotu prádla a oblečení. Taková jedna postel je potřeba převléknout alespoň 1x za 14 dní a všechny si umíme představit, kolik práce obnáší jenom povléknout postele do čistého. Dbáme na hygienu utěrek v kuchyni, ručníků v koupelně a věšení prádla je také posilka na ruce. Vše stojí určitý čas a žádná minuta nebude nikdy nahrazena. Máš doma muže, který ti pomáhá? Kolik znáš mužů, kteří říkají: “Ty jo, už zase musím umýt vanu a záchod.” Nebo: “To umyvadlo zas vypadá, jdu ho vyleštit. Jé, zrcadlo je potřeba vzít taky.” Muži se nevztekají nad úklidem, že? My, ženy, občas ano, občas nám ujedou nervy, např. když na vytřené podlaze hned první den najdeme z bot pořádné listí a hlínu. Teď na podzim obzvlášť. A s trochou štěstí nám to partner nebo děti naťapkaj po bytě. Ano, milujeme je, ale toto jsou chvíle, kdy můžeme vyletět z kůže. Alespoň dva dny by to mohlo vydržet čisté, že?
Místo rozčilování a vzteku, který je známkou přepracovanosti z monotónních nekončících činností, je lepší zaměstnat zbytek rodiny. Rozdělit práci fér. Kdybys měla dělat opravdu doma všechno sama, pojedeš od rána do večera jako robot a ani nemusíš chodit do práce – čas na sebe mít nebudeš. A není lepší vzít si v klidu do ruky občas knížku a něco fajn si přečíst? Nebo se jít projít na místo, kam si už dlouho přeješ jít? Nebo si jednoduše víc hrát s dětmi? Spoustu žen se stará o děti z velké části nebo úplně a ani v tomto nemají podporu a pomoc. Zase špatně. V domácnosti bydlí dva dospělí a oba by měli zastávat domácí práce. Pokud máme děti dosahující určitého věku, i ony jsou schopny nám s ledasčím pomoci. A jak jsi na tom ty? Jak se cítíš, když teď čteš, že by měl něco dělat i tvůj partner? Jaký máš z toho pocit? Vnímáš toto spíš tak, že ne, že domácí práce leží opravdu na tvých bedrech a tak to má být? Nebo jen nevíš, jak to udělat, aby se zapojil i muž a ty měla trošičku více energie a času sama na sebe? Muži se sami od sebe k úklidu málokdy mají. My, ženy, si ale nemusíme nechat práci před sebou navalenou a nemít pomoc.
VYBER SI, CO TĚ BAVÍ A ODSTAV, CO TĚ NEBAVÍ
Z vlastní zkušenosti mohu říci, že nemám ráda smrad a odpad. Proto nerada vynáším odpadky. A když, tak raději ty do tříděného odpadu. Vynést odpad přitom není nijak závratně složitá práce. A proto jsem ji přenechala svému muži. Celkem ráda nakupuji a vařím, tak se zaměřuji spíše na tuto oblast. Vybírám potraviny a tvořím z nich dobré a zdravé pokrmy. Takže zastávám z větší části doma kuchařku. To je důležitá a vzácná role ženy doma. A k té já inklinuji nejvíce. Ale už mě moc nebaví mýt nádobí. A naštěstí moderní doba nabízí myčku. Proto se rozhodni sama proto, co ti jako domácí práce nevadí, nebo co i děláš ráda, a tomu se věnuj. To, co dělat nechceš vůbec, dej na práci druhému. Vždy se dá domluvit.
Takže si práci s partnerem nebo rodinou rozvrhni a pokud přijde na to, že tě partner naštve, např. tím, že někde udělá nepořádek nebo někde něco nechá válet, tak v žádném případě to po něm neuklízej! Pamatuj, že jak si to už od začátku nastavíš, tak to bude. Já to dělám tak, že partnera upozorním, že mu něco někde odpadlo nebo něco ušpinil a ať si to jde dát dopořádku. Nejlépe hned. Pokud tak neučiní, ještě jednou ho upozorním a pokud vidím, že to s ním zrovna nijak zvlášť nehne, věc vyhazuji. Au, někdy je to neekologické. Jenže pro tvůj klid duše je to to nejlepší, co můžeš udělat. Někdy ho ještě upozorním, že to tedy poletí do pár minut do koše. Buď se skutečně zvedne a jde něco dělat, nebo to končí v koši. Už jsem takto vyhodila oblíbený ručník nebo utěrku. Pánové jsou někdy opravdu leniví hledat hadr a podlahu setřou klidně do krásného bílého ručníku. Ne, toto odmítám v pračce prát. Muž snad neví, že pro tyto účely existuje hadr na podlahu? No, když to neví, tak ztratí svůj oblíbený ručník. Mužům je leckdy vážně jedno, že použijí na ošlivou věc svou oblíbenou věc. Nedojde jim, že ji ztratí. Takto to mají velmi často i s ženami – do té doby, než si muž uvědomí, že jeho žena je poklad a ten je třeba opatrovat a chránit. Pakliže to muž neví sám a není tak vychovaný, můžeme ho jemným způsobem “dovychovat” nebo zmizet. Ale to nejlépe hned v počátku. Měnit věci lze. Ale nastavovat hranice hned v počátních jde snadněji.
Muži potřebují disciplínu. Jedině tak se učí milovat, jedině tak se učí zodpovědnosti a jedině tak si váží věcí a lidí, na kterých v jeho životě skutečně záleží.
Nedělej všechno sama, máš vyšší cenu než sama sobě přisuzuješ.
Isabela
