...PŘESTO MUSÍŠ MLČET
Nelíbí se ti název článku? Naprosto rozumím, protože ani mně se nelíbí. Bohužel však existují situace a někdy i celá období, kdy se potýkáme s něčím tak nepříjemným, jako je právě mlčení v situacích, kdy víme, že máme pravdu, a tolerujeme nehezké, nepěkné chování druhých k nám, necháváme se utlačovat a ničit. Musíme to dělat? Máme si to nechat líbit? Na to se nedá říci ano nebo ne tak stritkně. Podívejme se proto na některé příklady.
UVĚDOMĚNÍ Č. 1
JSME ŽENY A JSME OD PŘÍRODY FYZICKY SLABŠÍ NEŽ MUŽI…
Kdo bezpochyby začne namítat, že žena, která se miluje, cení si sama sebe a zná svou cenu, si přeci NIKÝM nenechá ubližovat, že to prostě není možné, ten nepřišel ještě do kontaktu s pořádně SILNOU SITUACÍ. Vysvětlím hned proč. Život nám nabízí spoustu věcí, lidí, situací, příběhů, možností, věcí, které během našeho života poznáváme, prožijeme nebo opakovaně zažíváme. Je pravda, že hodně lidí, situací, věcí a možností si můžeme vybrat, zvolit, avšak jsou i věci, které nás potkají, aniž bychom si je sami vybrali, zvolili, či cokoliv jiného. A chováme se z nějakých důvodů zcela odlišně, než jak bychom se chovat chtěly, a možná i měly. Nebo neměly?
Přestanu tedy filozofovat a přejdu rovnou k příkladu. Začneme s uvědoměním č. 1.
Vezmeš-li skutečně v potaz, že jsi žena, musíš jednoznačně uznat, že jsi slabší než muž. Myslím tím fyzicky. (O duševní síle žen se budeme bavit v budoucnu). Pokud dennodenně netrénuješ v posilce s extra náročnými činkami a neobjíždíš svět jako vrcholová sportovkyně zvedající obří břímě v podobě mega těžkých činek a bench press, pak jistě kývneš hlavou, když řeknu, že naše fyzická síla je daleko menší než síla, jakou jsou obdařeni muži. A je to naprosto v pořádku. Podle toho by se k nám samozřejmě muži měli chovat. Měli by nám pomáhat s těžkými věcmi, chránit nás, když je to potřeba, apod. Jenže si musíme uvědomit, že ne všichni muži jsou ochotni nás ochránit, ne všichni muži chtějí sami od sebe a dobrovolně ženě pomáhat, ne všechny z nás žijí s partnerem, který si své ženy váží a cení. Některé ženy se svých partnerů přímo bojí. To je dost bolestivá tématita, budeme se jí věnovat jindy. Co tím jen chci říct? Dokud setrváváme v situacích, ve kterých velkou a klíčovou úlohu hraje člověk, od kterého nemůžeme jen tak odejít, nebo to nejde okamžitě, raději se neprosazujme v našich názorech, protože se tím jedině tak můžeme někdy dokonce zachránit. Pravda prostě je, že my ženy, musíme být více rafinované, co se týká myšlení. Nemáme takovou sílu. Pamatuj si tedy jedno: Snaž se být tam, kde je ti dobře, ale pokud to zrovna z nějakého důvodu ještě nejde, nedbej na nesmysly, které může říkat nevhodný partner, mysli na své bezpečí. Nepouštěj se do konfliktů, jen proto, aby sis zachovala sebeúctu. Tu máš i tak. A přesvědčovat o tom nikoho nemusíš.
UVĚDOMENÍ Č. 2
INSTITUCE A PŘEDPISY – NĚKDY NUTNÉ, NĚKDY NUDNÉ…
Kdo z nás to nezná? Alespoň jednou za život, věřím, že se s tím potkáš. Šla jsi do nějaké instituce, třeba jen do práce. Namíchla tě kolegyně nebo rovnou vedoucí. Namíchla tě hlavně proto, protože tě napadla zcela bezdůvodně. Děje se to. Nedostaneš šanci se bránit a hned ti hrozí vyhazovem… Nebo jsi šla dceři na rodičák a učitelka pronesla na tvou osobu dost nevhodnou větu. Nejraději bys jí odpověděla, jak se sluší a patří, rázně a jasně, jenže… Nechceš přeci zhoršit situaci a zavařit své dceři, aby ji učitelka o to víc neměla ráda… Nechceš přeci vyvolat v práci negativní atmosféru a tak vstřebáváš sprosté chování svých kolegů nebo nevrlých a špatně vyspaných vedoucích…
A co třeba chování některých lékařů? Taky jsi už někdy zažila pocit, kdy ses cítila jako maličkatá chudinka vedle velké autority? Znáš tu situaci, kdy vejdeš po nekonečném čekání konečně do ordinace a doufáš, že ti lékař pomůže s tvým problémem, kvůli kterému za ním vlastně jdeš? Třeseš se už dopředu celou dobu v čekárně strachy (nebo někdy i několik dní předem), protože už sis zažila nepříjemné chování z řad doktorů nebo sester? Já si to zažila. A v mém širokém okolí se snad každý setkal během svého života s velmi nepříjemnou situací, kdy ve výsledku člověku je hůř, když od lékařů odchází, než když k nim teprve jde. Že jsou vyčerpaní? Unavení? Mají toho moc? Mají velkou zodpovědnost? Jistě. Však je to náročné povolání a klade se na lékaře velký nápor. Jenže oni si tu cestu sami vybrali. A tak by se měli umět na té cestě orientovat i chovat. A to především ve svém chování vůči pacientům. Přeci jen tu mají být pro nás. Přečti si maličký příběh z lékařského prostředí:
V ČEKÁRNĚ U LÉKAŘE
Předoperační vyšetření. Velmi důležitá věc. Daniela, budeme jít tak říkat, trpí už přes 30 let každodenními bolestmi hlavy. Během svého života, protože je jí 45 let, se nedočkala žádné výrazné pomoci. Pár vyšetření jí provedeno bylo, zjistilo se, že má obratle úplně blbě, ale tím to tak skončilo. Operace jí byla rozmluvena. Důvody nepodloženo. Asi se nějakému lékaři tehdy prostě nechtělo. Postupem času navštívila ještě pár jiných lékařů, ale nepochodila moc dobře. Snášela kritiku, že je tlustá, ať jde radši sportovat. Nebo ať si jde číst do knihovny, jak zvládat stres, apod. Přitom měla prokazatelné nálezy! Její sestra se na to po dalších několika letech už nemohla dívat (sestry také neměly moc dobré vztahy – nemoci obecně neprospívají vztahům), ale chtěla jí pomoci. S pomocí své dcery Alžběty jí sestra, říkejme jí Markéta, našla speciálního lékaře, na kterého slyšela velmi dobrý ohlas. Skvělého operatéra! Ten Daniele svou pomoc nabídl, požádal však o nové vyšetření MRI, ať přijede rovnou s ním. V každodenních těžkých bolestech hlavy a páteře se tedy Daniela vydala za svou lékařkou, protože na neurologii jí už kdysi lékař řekl, že pro ni nemůže nic víc udělat, než to, že předepíše nějaké léky, a požádala ji o vyšetření MRI. Doktorka rázně odmítla a dokonce tvrdila, že není kompetentní napsat jako obvoďák toto vyšetření. Což ale milá má čtenářko, není pravda! Obvodní lékař je kompetentní napsat i vyšetření MRI! To ale není vše. Rovnou ji rozmlouvala, ať do jiného města na operaci nejezdí, protože jí to pojišťovna neproplatí! Což, milá má čtenářko, také není pravda! Ten, za něhož je řádně odváděno zdravotní pojištění a konkrétní lékařský institut má smlouvu s danou pojišťovnou, tak je ti ze zákona léčba hrazena všude po naší republice. Mám na mysli běžnou léčbu, a tato operace do ni spadá. Takže cesta Daniely vedla s velkou frustrací a zklamáním k jiné lékařce. Ta byla úžasná! Za to však sestra dohnala prudérství! A co se přesně stalo?
Danielu doprovázela její sestra a neteř. Daniela měla ten den zvýšenou teplotu a necítila se dobře. Všechny tři přišli do čekárny v dobu, na kterou byla Daniela objednaná, ale věci nešly podle plánu a tak se čekalo, čekalo a čekalo. Znáš to. Někdy je to čekání opravdu vyčerpávající, kor pro člověka, kterému vážně není dobře. Lidé se začali v čekárně hromadit a jedna paní zaťukala na dveře. Pak si ta paní ale sedla. Dveře se dlouho neotvíraly. Daniele bylo čím dál hůř. A tak se její sestra Markéta zvedla, že až sestřička otevře, zeptá se, jak dlouho ještě budou čekat, protože čekaly už přes hodinu a půl od objednací doby. Po nějaké chvíli se otevřely dveře rázným způsobem, Markéta se skoro až lekla, a paní sestřička zostra spustila, co se děje. Velmi překvapená Markéta, kterou dveře málem srazily se zeptala, za jak dlouho půjdou na řadu, že její sestře je zle. Sestřička začala velmi nezdvořile a nahlas nadávat, že to opravdu nemůže říct a že už jednou řekla, že musí čekat! A vyhrkla, ať už neklepe. Markéta však neklepala, jen zdvořile čekala, až sestra otevře dveře, aby se zeptala. Proto se ohradila a řekla: “Ale já jsem neklepala, sestřičko.” Rozohněná sestra ji začala utvrzovat, že to tedy klepala, a vůbec nevnímala tu druhou starší paní, která se snažila říct: “To jsem klepala já.”. A sestra zavřela dveře. Celá čekárna pacientů jen tiše kroutila hlavou.
Cožpak my, pacienti, nemáme právo zaťukat na dveře? Cožpak my, pacienti, nemáme právo obyčejně a slušně se zeptat, kdy půjdeme asi tak na řadu? A přesto raději mlčíme a mlčíme, protože od nich něco potřebujeme. A samozřejmě, že Markétě na Daniele velmi záleželo, a tak raději nechala sestru od lékaře po sobě řvát. A asi se nebudeš divit, že Daniele se udělalo ještě hůř, protože psychický nepořádek a křik neprospívá nikomu, natož člověku s bolestmi a teplotou.
Ve chvíli, kdy se nové výsledky vyšetření dostaly do rukou doktorovi, který Danielu operoval, se objevila osudová informace! Daniela měla tak vmáčknuté obratle do míchy, že jí hrozilo už ochrnutí. Stačil by jeden pád, stačil by jeden špatný pohyb… … … Nepochybila tedy, doktorka, která ji odmítala napsat vyšetření MRI?
Ženo, sbírej odvahu v sobě, tam uvnitř ve své krásné ženské duši v těchto těžkých chvílích, kdy je tvoje čest a hodnota člověka pošlapována. Necháváme si to dočasně líbit jen pro větší dobro. My, přeci jen chceme být s druhými, natož těmi, které nutně potřebujeme, za dobře. Vycházet s nimi. Ale až problém či situaci vyřešíš, nezůstávej nikdy tam a s takovým člověkem, kde je ti dlouhodobě špatně. To totiž samozřejmě není nikdy dobře.
A Z MÉHO ŽIVOTA KONKRÉTNĚ?
Moje zkušenosti budou dopodrobna popsány v E-booku, který si budeš moci za čas koupit. To opravdu vyjde na celou knihu, možná i dvě, tři. Samozřejmě mám své osobní zkušenosti s lidmi na každém rohu, jako většina z nás, protože lidé jsou opravdu všude. A všude, kde jsi, se ti může naskytnout situace, která ti může i nějakým způsobem poznamenat život. Nepříjemnosti, které se stávají, se mohou přihodit vážně všude, protože záleží vždy a pouze na lidech, ne na místu jako takovém. Nebudu to tu zvlášť rozepisovat, ale řeknu ti, že moje nejnepříjemnější zážitky pochází obecně z úřadů. Mám “brilantní” vzpomínky samozřejmě i na lékaře, protože jsem v lékařském prostředí bohužel trávila dost svého života a na ty určité věty, které mi byly sděleny odborníky a všemi těmi Mudr. rozhodně nezapomenu a stojí za sdílení. A úřady obecně, to známe všichni, to je opruz, když tam člověk musí. A přesto někdy musíme. Takže vždy , kde ti je nepříjemně, ale musíš to vyřídit, zatni pěst, vydrž nepříjemné lidi, když se objeví, protože to právě děláš pro tvoje větší dobro!
Sbírej odvahu a klid ve svém nitru, zachovejte klid a pak to oslav podle sebe.
Držím palce, s láskou,
Isabela
