Jak víme, strach je jedna z nejsilnějších emocí, která nám brání žít šťastný život. A v tomto článku se podíváme na to, jak ho rozpouštět a jak s ním postupně zatočit jednou pro vždy.
Podcast ke článku:
Nejprve si připomeneme, kdy je strach dobrý a kdy proti němu není potřeba nic dělat:
Z hlediska ochrany, kterou pro nás emoce strachu zajišťuje, jsou to např. tyto situace:
- strach z neznámých aktivit
V tomto případě je strach naprosto normální a je dobré ho neopomíjet a věnovat mu pozornost. Můžeme se tím uchránit před nebezpečím, před úrazem, apod.
- strach z komunikace a sdílení času s neznámými lidmi
Nemyslím tím sociální fobii, ale takový strach, kdy si zdravě cizího člověka držíme od těla. Navíc, jak už jsem psala dříve, umět si držet od těla je potřebné i ty, kteří jsou nám blízcí. Je třeba mít vždy vytyčenou osobní hranici – pro každého. S cizími lidmi to platí trojnásob. A nezapomeň, že tvá cena a hodnota vzrůstá už jen tím, že nemarníš čas s každým. Proto si pečlivě vybírej s kým se stýkáš, s kým komunikuješ. Nejen kvůli bezpečí.
- strach z neznámého prostředí
Když se nacházíme v cizím prostředí, které je pro nás nové a neznámé, navíc je třeba opuštěné, intuitivně se necítíme nejlépe. Většinou jsme v mírném stresu, potíme se a máme zrychlený tep. Naše tělo je připraveno na útek v případě potřeby. Tento strach je naprosto přirozený a není třeba s ním bojovat. Až prostředí více poznáš a lidi, které ho obklopují, strach pomine.
- strach z nočních procházek
Přirozený instinkt nás ochraňuje, proto svůj instinkt vnímej a naslouchej mu. Řiď se podle něho. V noci sama zásadně venku nechodím. NIKDY. Vlastně ani s mužem, protože chodím brzy spát. Je to jeden z prvních a velkých kroků pro krásu. Jen v extra výjimečných případech, např. plesové sezóny, kulturní akce, apod. – tak tyto situace vždy řeším autem nebo taxíkem. Od domu až k domu. A vždy v doprovodu. Pamatuj si, že dáma nikdy v nočních hodinách není bez doprovodu.
Pro představu nám budou tyto příklady stačit. Teď se podíváme na situace, kdy je strach na obtíž a je potřeba ho začít rozpouštět. Záměrně píšu rozpouštět, protože vzdorovat strachu a snažit se ho překonat vytváří další nervovou a psychickou zátěž. Zároveň si hned povíme, jak tedy na něj.
- strach vyjít mezi lidi
Ať už se tomu v psychologii říká “sociální fobie” nebo ne, vždy je za tím podvědomý blok na základě prožitého traumatu. Možná, že ti někdo v minulosti ublížil nebo soustavně ubližoval a to je nyní důvod, proč se raději stahuješ sama do sebe a uzavíráš se společnosti a poznávání nových lidí. Jak jsem psala v předchozích článcích, být nějaký čas sama se sebou nikým nerušena, může být ku prospěchu a já to doporučuji. Nic se však nesmí přehánět a to platí i pro izolaci. Do jisté míry je totiž izolace lékem, ale od jisté chvíle už je prokletím.
- strach říct svůj názor
Každý má právo na svůj názor a má právo ho sdělit. Ať už si to uvědomujeme nebo ne. Je třeba mít k sobě vzájemný respekt a úctu. O svůj názor se s nikým nepři a neopakuj ho několikrát, ale neboj se vyjádřit. Protože můžeš.
- strach z partnera nebo navazování partnerských vztahů
Toto nutně neznamená, že pokud nemáš partnera a jsi singl, že je to špatně a že to musíš změnit. Být nebo nebýt sama je jen tvé rozhodnutí, ale mělo by být nezaujaté a vědomé. Proto je moc důležité uzdravit všechny bloky s muži. Pokud jsi sama, ať je to proto, že chceš, ne proto, že nevěříš mužům.
- strach věřit a důvěřovat životu a lidem
Všechno se vším souvisí. Emoce bolesti, která je spojená s emocí strachu kvůli nevíře v život a důvěru a věrnost lidí způsobí to, že tvůj život bude v šedivých a nízkých vibracích. Tvůj výraz tváře bude povadlý, bez úsměvu a rychleji ti budou přibývat vrásky. Jistě, že na světě bohužel existují tací, jimž se moc nedá věřit a už jsi určitě poznala člověka, který tě i zklamal. Ale tak už to v životě chodí. Stává se to. Ale vždy se snaž myslet především na svůj život, nemysli na sebe jako na samozřejmost jakéhosi bytí. Tvoje bytí není automatika. Chovej se ke svému tělu a duši hezky, rozvíjej svou mysl pozitivním a krásným směrem, aby tvá mysl vyživovala tvé tělo i duši. Jak ale zvládat tedy ty náročné chvíle, kdy se nás zmocní až panický strach?
S žádným strachem se neper, nesnaž se ho přemoci silou. Nepomáhá to totiž. Jelikož strach pramení z lecjakých dřívějších traumat, jak již jsem psala výše (znovu podotýkám, že se jedná o chorobný nezdravý patologický strach), je třeba pozvolna odhalovat tato traumata a spojit si je se situací, kterou právě prožíváme a která je plna jakéhosi podvědomého strachu – my často ani nemusíme vědět, čeho se přesně bojíme. Udělá se nám zle, bolí nás někde v těle, nemůžeme najednou dýchat, apod. To je fáze, kdy se už emoce strachu promítla do fyzického těla. Strach nabyl takového rozměru, že je jeho energie musela projevit na fyzické úrovni. Toto je už nežádoucí chorobný stav vyžadující léčbu. V těžších případech se obrátíme na psychology a psychiatry, léčíme se pomocí antidepresiv, apod. léků. Ale vždy je zapotřebí hledat a odstraňovat příčiny, které vyvolávají tyto fyzické projevy, jež léčíme farmaceutiky. Jedinou cestou, jak ze všeho špatného ven, je cesta světla – lásky. Jedině láska uzdravuje. Jak na fyzické úrovni, tak na psychické a duševní. Láska se zrodí během sekundy, ale jindy je potřeba více času. Proto na sebe nepospíchej a vše, ačkoli se to zdá být dosti těžké, zkus přijímat s láskou a pokorou. Ale především s láskou, protože ta v sobě pokoru a všechny další emoce dobra skrývá. A celá tato škála zdravých emocí tě bude podporovat, aby se stal ten zázrak a přišlo rozpuštění strachu a vyléčení. A ačkoli je to složitá rada, vím na vlastní kůži, že je pravdivá.
Představ si třeba situaci, kdy hoří dům a matka do něho vběhne, ačkoli už na ni padají ohořelé trámy a dusí se, jen aby zachránila své dítě, které zůstalo v pokojíčku. Nebo co takový opuštěný les k večeru? Už se stmívá, ale právě se ti ztratil kamarád nebo bratr, setra, rodič, někdo, koho máš ráda? Co uděláš? Najednou tě strach opouští a vrháš se i do míst, kam bys jinak přes svůj strach vůbec nevkročila. Znáš to? To je právě síla lásky. A ta skutečně překonává strach.
Nemusíš nutně začít mít ráda nebo milovat svůj strach a i bolest, kterou prožíváš nejen na psychické úrovni, ale právě třeba i na fyzické v nejrůznějších podobách bolestí těla, ale začni si vytvářet krásný vztah ke svému tělu, duši a mysli, ačkoli máš strach nebo zdravotní komplikace. Přijmi, že jsi na tom, jak jsi. Přijmi vše s láskou, přijmi se ty sama a celou, tak jak jsi, s tou největší bezpodmínečnou láskou. Mysli na lásku a stále si to opakuj. Lásku, která je větší než celý vesmír, protože je od Boha. A s tou přistupuj úplně ke všemu a za všech okolností. Je to velmi těžké a nikomu to nepůjde vždy a za všech okolností, ale můžeme se trénovat. I malé změny už dělají velké věci.
Pojďme vstříc lásce, abychom rozpustily strach.
Isabela
Krásně napsané, Bello 💕
Děkuji Štěpánko. Hlavně ať vám tyto informace pomáhají žít lepší život 🙂
Je tam hodně inspirativních slov, takže určitě 🙂
Pěkné Isabelko, určitě láska je od Boha největším pomocníkem k překonání všeho. Však obě víme své…💗
Ano Ludmil 🙂