Rozchodem si projdeme někdy v životě snad každá a i když to není zrovna příjemné období, je dobré vědět, co dělat, abychom zbytečně nepropadaly zoufalství a bolestným pocitům. Už tak je sám rozchod bolestivou záležitostí, tak proč se ještě víc trápit? To k ničemu dobrému není.
Znáš to? Vzpomínáš na svůj rozchod? Pamatuješ se ještě, jaké tom bylo? Jak snášíš rozchody ty? Patříš mezi ženy, které na muži nejsou závislé a milují se na tolik, že je samotný rozchod příliš netrápí nebo to tak alespoň vypadá pro okolí? Jsme ženy a jsme plné citu. Ať už ho projevujeme navenek nebo ho spíše ukrýváme a skrýváme v našem nitru. Od přírody jsme citlivé bytosti, a proto je samozřejmé, že v době rozchodu nebudeme prožívat zrovna radost… I když všechno je možné.
Umíš si představit situaci, kdy je žena po tom, co ukončila vztah šťastná? Že hned po rozchodu doslova září? No, i to je možné. Možná se taková žena k rozchodu uchylovala už nějaký čas a konečně to dokázala. Ačkoli je dobře na vztahu pracovat a hned při prvním problému ho neházet přes palubu, je jasné, že v některých případech je ukončení vztahu tou nejlepší volbou. A žena dokáže ve své volnosti přímo rozkvést. Alen co když nás opustí muž? A co když jsme zamilované až po uši a vůbec to nečekáme? Zažila jsi ve svém životě i tohle? A jestli ano, tak pak víš, jak hrozně se cítíme a jaké to je. A když se nám to stane, co s tím?
Když si vzpomenu na sebe ještě nedávno, tak to nebylo nic, co bych toužila prožít znovu. Neopětovaná láska dokáže s člověkem zamávat. Odmítnutí nebo ještě hůř – opuštění je jedna z nejsilnějších věcí, které nám dokážou zruinovat sebevědomí a sebehodnotu. Žena pak musí vynaložit spoustu nové energie, aby se znovu zvedla z příšerných myšlenek a znovu nalezla samu sebe a svoji hodnotu. Proto je tak dobré, když nás rozchod nepoloží.
SMUTEK ANO, ALE S PŘIJETÍM
Když tě opustí muž, kterého miluješ, bylo by divné a nenormální, kdybys nebyla vůbec smutná. Je to normální, že první věc, kterou budeš dělat, je plakat. Pláč je projev bolesti nebo smutku a pomáhá nám dostat ze sebe to, co nám neprospívá. A to je právě ta bolest. Ať už tě opustil muž z jakéhokoli důvodu, je jedna věc, kterou bychom žádná žena neměla dělat – ponižovat se. Pro nás jako pro ženy jsou rozchody leckdy něco jako smrt, která nám najednou někoho vezme a rozbije nám tak srdce na milion kusů. Ale rozchod je výsledek rozhodnutí člověka, který stále žije, a pokud to zvládnete oba relativně v klidu, nemusí to skončit tak, že si sobě budete už navždy cizí. Ačkoli velmi často se naplní přesně tento scénář.
Jsou věci, které dle mého názoru, vztah zabijí a nechají ho mrtvý, i když se partneři rozhodnou, že spolu budou pokračovat dál. Toto je pouze můj osobní pohled, je možné, že to budeš vidět jinak:
- nevěra
- lhaní
- agrese
- nezodpovědnost
- lhostejnost
A samozřejmě by se našly i další exkluzivity. Těchto 5 zabijáků láskyplného vztahu zaručuje vztah plný bolesti a neštěstí. Pojďme si to rozvést trošičku víc.
Někteří muži nejsou prostě pro vztah. A toto je dobré si uvědomit a vědět. Jestliže jsi ve vztahu, v němž tě muž podvádí, jak se asi budeš cítit? I kdyby sis nalhala sebevíc, že jenom žárlíš a že je to tvoje vina, že mu na tobě něco schází, pořád je to bolest a pořád se trápíš. I kdyby tě kvůli té druhé neopustil. A vyživuje to tvoji sebehodnotu? Odpověz si upřímně: Je nevěrný muž vůbec hoden tvé lásky? Pokud si uvědomuješ svou hodnotu, pak určitě odpovíš NE. Nevěra nikdy nevyživuje vztah. Ale zabíjí ho. Někdy dlouhodobě, někdy ho zabije hned. Chce-li být muž nevěrný a točit se kolem dalších deseti, ať se ani nenamáhá točit se kolem tebe a štráduje si to rovnou někam jinam. A co když ho miluješ, vše bylo fajn a stalo se to až teď? Nechci ti říkat, co máš nebo nemáš dělat, ale zrada je zrada. A i kdyby ses mu rozhodla odpustit, má se zrada odpustit jedním rychlým “promiň”? No, odpověz si sama… Jakou hodnotu bychom měly, pokud bychom zrady promíjely jak na běžícím pásu? Ať mají i muži úctu k ženě, kterou právě mají. Nejsme pro ně samozřejmost.
Ve vztahu není nic horšího než člověk, kterému se nedá věřit. Vždyť ten, kdo ti neustále lže, není tvůj partner, ani přítel, ale jednoduše nepřítel. Když ti partner lže, sám odstupuje z role partnera a přítele, kterým pro tebe byl. My jako ženy, něžné a krásné bytosti, přece nebudeme naléhat a prosit někoho, aby nás měl rád. Jakmile zjistíš, že ti partner lže, důrazně ho upozorni, že lži ve vztahu netoleruješ, protože lži do partnerství nepatří. A jestli přijdeš na to, že lži tvého partnera jsou opakované, měla bys to ukončit. Je hrozné žít v pochybnostech.
Agresivita je projevem nešťastného, nemocného nebo neukotveného člověka. Ve všech případech takový člověk není vhodný do vztahu. Velmi často jsou agresivní cholerici, kteří hůř zvládají svoje emoce. Agresivita je nebezpečná. Z agresivního chování se může snadno vyvrbit domácí násilí, apod. Mimo jiné člověk s agresivním projevem se často vyskytuje v toxickém vztahu. Lidé s agresivní povahou mají větší sklony k touze vlastnit druhého, mají blíž k manipulaci a bývají na svém protějšku citově závislí. Je dobré, abys věděla, že agresivita bere klid a bezpečí. Do vztahu nepatří.
Pokud se nemůžeš na svého partnera spolehnout, nekomplikuj si s ním život. Důvěra a zodpovědnost je alfa omegou dlouhodobého a šťastného vztahu. Kam bys došla s mužem, který je nezodpovědný? Být nezodpovědným si může dovolit malé dítě, které roste a teprve se všemu učí. Ale muž? Ve vztahu jsou stejná pravidla jak pro ženu, tak pro muže. Tak, jako musíš převzít zodpovědnost ty, tak musí i muž. Jinak ať si jde radši sám hrát ještě s autíčky a dozrát.
A jedním z neposledních zabijáků prosperujících vztahů je lhostejnost. Jakmile se ta objeví mezi ženou a mužem, je to vstupenka na ROZPAD VZTAHU. Lhostejnot je nezájem a když má jeden z parnerů druhého na háku, je jasné, že je to znamení čehokoli, jen ne lásky. Jestliže mi na někom záleží, nebudu se k němu přeci chovat lhostejně. Lhostejný mi je jen ten, kdo mě vůbec nezajímá. Lhostejnost je stejně tak špatná jako agrese. Vede do záhuby. Nikdy nenech partnera, aby tě přehlížel. Jednoduše tě nemusí mít. A pakliže tě chce, tak ať se trochu snaží!
Když dojde na rozchod, nejlepší je být chvíli sama. Pořádněš se vybreč, vynadávej se, pusť ven emoce, které tě dusí. Ale ponech si svou hodnotu a před mužem, který tě opustil, se neponižuj. A to neznamená, že před ním nemůžeš plakat nebo mu říct, že tě to bolí, ale nekleč před ním na kolenou, nepros ho, aby tě miloval, zachovej si úctu sama před sebou. Čeho totiž docílíme, když se budeme ponižovat? Okamžitě v mužově očích klesáme ještě níž. Naše hodnota se propadá jako špatná akcie. Ale když své vystupování dámy zachováš i v té nejtěžší chvíli, věř, že na tebe jen tak nezapomene. A možná si ten rozchod ještě rozmyslí.
Ty ale pracuj sama na sobě. Žij tak, abys byla se sebou spokojena. Když totiž víš, že žiješ tak, jak to nejlépe umíš a s čistým svědomím můžeš říct, že jsi pro vztah dělala, co jsi mohla, nech toho muže odejít. Není hoden tvé lásky. A i když odloučení bolí, láska umí pouštět. Láska umí nechat jít. Tam, kde je skutečná a vzájemná láska, se lidé nerozdělí.
Začni se soustředit na sebe ještě víc jak předtím. Soustředila ses na sebe ve vztahu vůbec? Běž před zrcadlo a podívej se na sebe. Hledej v něm to, co se ti na sobě líbí a to podporuj, rozvíjej svou krásu. Máš krásné vlasy? Pečuj o ně. Vem hřeben a pročeš si je. Máš krásnou postavu? Kup si něco nového hezkého na sebe nebo si zacvič. Sport a pohyb pomáhá zahánět smutek. Máš ráda hudbu? Pusť si něco pěkného. A až se vyplakáš z prvotního šoku, zajdi za přáteli. Nezapomeň prostě nikdy na svůj jedinčný život.
S láskou,
Isabela
